Červen 2008

Krkavčí brána

23. června 2008 v 13:41 Knihy apod.
Matt Freeman se po potížích s policií dostane v rámci projktu PPFP k jakési podivně pěstounkyni, paní Deverillové. Zanedlouho se však začnou dít podivné věci. Jediní dva lidé, kteří mu chtěli pomoct zahynou, Matt nachází v lese podivnou atomovou elektrárnu, od které jsou slyšet šepoty a v noci zde svítí jakási světla...Aby toho nebylo málo, Matt zjišťuje, že nejen farma včelín, ve které bydlí, je podezřelá - do dění jsou zapojeni také obyvatelé blízkého městěčka Greater Malling... Potom se dozvídá o jakési Krkavčí bráně, a a při hledání informací potká novináře Richarda Coleho. Zdá se, že konečně našel spojence v tomhle nepochopitelném dobrodružství...
První díl série Síla Pětice, na který navazuje ještě ,,Zlověstná hvězda" :

Netopýři

16. června 2008 v 18:17 | 21. století Junior |  Zvířata+chovatelství
Netopýr je nejmenším savcem na světě. Konkrétně netopýrek thajský, který váží jen 1,5 gramu, má rozpětí křídel pouhých 15 centimetr.
Netopýři se vyskytují na naší planetě již mnoho tisíc let. Nejstarší známá kostra netopýra zvaného Icaronysteris dokonce pochází až z pravěkých Třetihor (stáří zhruba 1,8 milionu let) etopýři byli přitom velmi podobní těm dnešním. Měřili zhruba 8 centimetrů a dokázali létat.



Ačkoliv se netopýři navzájem značně liší ve velikosti i vzhledu, poznat netopýra není žádný problém. Tělo má pokryté srstí, která je nejsvětlejší na břiše. Rozpětí křídel se může pohybovat mezi necelými patnácti centimetry až dvěma metry Lišit se přitom může i tvar křídel. Někteří jedinci je mají dlouhá a úzká, jiní krátká a široká.
Křídla
Konstrukce křídel je však u všech netopýrů shodná. Přední končetiny jsou vybaveny poměrně krátkým a silným nadloktím a velmi dlouhým předloktím Palec je velmi krátký, většinou opatřený zahnutým drápkem. Ostatní prsty jsou naopak prodlouženy tak, aby byly dostatečnou oporou blanitých křídel. Ta jsou přichycena ke stranám trupu, kostem a ocasu. Správnému rozprostření pak napomáhají i kostěné ostruhy na zadních končetinách.
Blanitá křídla jsou tvořena dvojitou vrstvou kůže. Při letu se netopýr pohybuje podobně jako při plavání - ve správném rytmu dělá tempa předními a zadními končetinami. Pokud netopýr zrovna neletí (má přestávku), křídla se pomocí svalů a pružných vláken stáhnou.
Způsob a místo života
I způsob života všech druhů netopýrů je v podstatě shodný. Téměř všichni jsou nočními živočichy, kteří tráví den odpočinkem někde v přítmí. Žádná hnízda si nestaví, jednoduše se pověsí hlavou dolů a spí. Obvykle žijí ve velkých (až několika tisícičlenných) skupinách.

Místa, kde se netopýři zdržují (takzvaná útočiště), bývají nejčastěji v jeskyních, uzavřených dolech, skalních rozsedlinách, nebo v dutinách velkých stromů. Vhodná místa k odpočinku ale nabízejí i staré budovy (hlavně jejich sklepy a půdy).V mírném podnebném pásmu (třeba v České republice) s přicházející zimou ubývá potravy. Několik málo druhů netopýrů odlétá do teplých krajin, ale je to spíš vzácnost. Daleko častěji si netopýři hledají místo (zimoviště), kde se uloží k zimnímu spánku.Zimoviště musí být pokud možno klidné a bez průvanu. Mělo by mít také drsné stěny a strop, aby se netopýři mohli pohodlně zachytit. Ideální je, neklesne-li v takovém místě teplota pod 0°C.
Ke spánku se netopýři musejí ukládat pořádně najedení, aby často dlouhou zimu přečkali. Na podzim se proto neustále krmí (doslova se cpou), aby si vytvořili dostatečné tukové zásoby.



Lezci i skokani
Pohyblivost netopýrů se liší. Někteří jedinci jsou na zemi zcela bezmocní a pohybují se nemotorně, jiní umějí křídla složit a procházejí se úplně bez problémů. Existují ale i druhy, které dokáží snadno šplhat po stromech nebo dokonce skákat z větve na větev! K tomuto zvláštnímu pohybu jim slouží ostré drápky, pomocí kterých se bezpečně zachytí.


Potrava
Jako správní hmyzožravci si pochutnají hlavně na různých můrách, komárech, mouchách, pavoucích či broucích. Nejobvyklejším způsobem lovu je chytání hmyzu za letu. Netopýr lapá hmyz buď přímo do tlamy nebo používá křídla jako síť. Úlovek sní většinou přímo ve vzduchu, občas si ale najde nějaké klidné místečko a poobědvá tam.
Masožraví netopýři tvoří jen velmi malou část populace. Většinou se živí malými savci, například myšmi. Sem tam si dají i nějakého toho pomalejšího ptáčka, žábu nebo ještěrku.

Opravdovou raritou jsou pak takzvaní upíří netopýři (sající krev). Vyskytují se většinou jen na území Mexika a Argentiny a svým obětem (většinou dobytku) ostrými řezáky prokousávají hrdlo. Ztráta krve však není tak velká, aby napadeného tvora nějak ohrozila.

Echolokace

Většina netopýrů výborně zná terén, ve kterém pravidelně loví. Není to však dobrým zrakem, protože jedině kaloni vidí za šera nebo za tmy. Ostatní jsou na tom bledě. Jak to, že tedy neumřou hlady, když loví převážně v noci? Pomáhají jim totiž skvěle vyvinuté ostatní smysly - čich, sluch a hlavně takzvaný echolokační systém-čenichem nebo tlamou vysílají sérii zvuků, z nichž většina je v ultrazvukovém (pro člověka neslyšitelném) pásmu. Jakmile se v cestě objeví nějaká překážka, zvuk se od ní odrazí a ozvěnu vrací zpět. Zpracováním těchto ozvěn si netopýr dělá představu o místě, do kterého právě letí.

Rozmnožování
Většina netopýrů se rozmnožuje jednou ročně a samička rodí jedno mládě. Existuje jen několik málo druhů, kterým se rodí dvojčata.

V tropických oblastech není důležité, ve kterém ročním období se mláďata narodí. V mírném podnebném pásu se však páření odehrává na podzim nebo začátkem zimy, aby se mláďata narodila na jaře. Tehdy je totiž v přírodě nejvíc potravy a malí netopýrci mají největší šanci na přežití.
Narození mláďat se většinou odehrává ve dne. Samičky některých druhů netopýrů visí při porodu hlavou dolů, není to ale příliš obvyklé. Jakmile se mládě narodí, chytne si ho máma do vaku vytvořeného z ocasní blány. Zajímavostí je, že se mláďata rodí nožičkami napřed, což je u savců velmi neobvyklé.
Samička své slepé, málo osrstěné mládě začne usilovně olizovat. Ačkoliv je netopýrek zpočátku zcela bezbranný, má často polovinu váhy matky. Samička ho začne ihned kojit a nepřestává, dokud se mládě neosamostatní (někdy to trvá až devět měsíců).
Když se hmyzožraví netopýři vydají na lov, nechávají své mladé na místě speciálně určeném k péči o mláďata. Přestože je v kolonii naráz obrovské množství mladých netopýrků, jakmile se netopýří samičky vrátí, nemají s rozpoznáním svého potomka žádné potíže.
Mláďata dospívají velmi rychle. Oči se jim otvírají mezi třetím a desátým dnem života a už během prvního týdne jim začíná růst srst. Brzy jsou schopna chodit, viset a menší druhy také létat. Než se ale naučí lovit, to nějakou dobu trvá. Zcela dospělí jsou až ve dvou letech, celkově se pak dožívají většinou pěti až deseti let.

Pozměněný obrázek IV.

13. června 2008 v 14:47 | já
Poznáte v tomhle obrázku lišku?

Pozměněný obrázek III.

13. června 2008 v 14:37 | já
Tento obrázek byl původně tygr ležící na větvi...líbí se vám po změně?

Pozměněný obrázek II.

13. června 2008 v 14:34 | já, chovzvirat.com

Pozměněný obrázek I.

13. června 2008 v 14:28 | já
Pokud máte ve svém počítači uloženou nějakou fotku, určite také znáte program Microsoft Photo Editor. Právě na něj lze udělat takováhle vymoženost...a je to snadné! I z obyčejného obrázku se tak může stát docela zajímavá věc, že?

Kostra

12. června 2008 v 14:58 | www.rf-hobby.cz/http://junior.rf-hobby.cz/index.php?locales=2&id_page=178&id_previous_page=231&nocache=1213275040.4712&inq=43346884e26b8a5852d8bdef216fa5b2&ida=0&id_art=12699&sta=3&cislo=583&sea=0&sid=0&fid=0&kty=0&checksum=363e8c19144198d256ea9ee28ba9650
Kostra je konstrukce z kostí, která drží tělo pohromadě. Kdyby kosti neexistovaly, vypadali by lidé jako vyfouklý míč. Když člověk, má kolem tří set kostí, ale během dospívání se jejich počet snížil přibližně na dvě stě.
Kosti tvoří přibližně třetinu hmotnosti. Skládají se z tuhé vláknité látky zvané kolagen a zpevněné směsi tuhých minerálů. Když se zlomí, dokáží se znova spravit. Pokud se oba zlomené konce přiloží k sobě, zase srostou
Základní kosti :Lebka (skládá se z 8 kostí), obratel, klíční kost, lopatka, hrudní kost, pažní kost ,loketní kost vřetenní kost, páteř (tvoří ji jednotlivé obratle) lýtková kost, holenní kost, zánártní kůstky, články prstů
Kostrč je zřejmě vše, co průběhu evoluce zůstalo po ztracené oháňce. Náhradou člověk však získal pánev, která podpírá některé orgány. Také díky ní se může chodit vzpřímeně.
Zajímavost: Někteří lidé mají víc než 206 kostí. Například lidem, kteří jezdí na koni, se často vyvinou další kosti na stehnech. Někteří lidé mají pár žeber navíc a několik lidí na světě má dokonce šest prstů na rukou a na nohou, ale to je výjimka.
Největší kost :Není těžké uhádnout, že největší kost v těle je kost stehenní. V některých případech měří až půl metru. Je také nejodolnější a u většiny lidí tvoří asi čtvrtinu jejich výšky.
Nejmenší kost : Tři nejmenší kosti (kladívko, kovadlinka, třmínek) se nachází ve středním uchu. Nejdrobnější je třmínek a měří pouhého půl centimetru-edy jako klíště.
foto : www.www.stiefel-eurocar…/kostra1 p1 cz.jpg

Nový policista

12. června 2008 v 14:47 | já, foto www.detiaknihy.cz |  Knihy apod.
Mám pro vás další tip na knížku. Tentokrát v opravdu zajímavém ději půjde o patnáctiletého JJ, který žije se svojí rodinou v Irsku. Rodinu doprováznou po staletí hudbou a vším co sní souvisí znenadání přepadně obrovský nedostatek času. JJ se rozhodne, že se pokusí mámě k narozeninám nějaký sehnat, a tak se dostává do Země věčného mládí...Ještě ke všemu před několika lety jeho dědeček pravděpodobně spáchal vraždu kněze, důkazy však nejsou. JJ tomu nevěří, a také že se nakonec pravdu dozví...
Novy policista1.JPG

Gaviáli v zoo

4. června 2008 v 15:19 | www.zoopraha.cz |  Zvířata+chovatelství
V pozdních nočních hodinách ve středu 23. ledna 2008 dorazil do Zoo Praha po několikaletých přípravách mezikontinentální transport mimořádné důležitosti - z Indie bylo dovezeno 7 mladých gaviálů indických - převzácných krokodýlů, kterým dnes v přírodě hrozí bezprostřední vyhynutí. Zoo Praha získala gaviály díky vstřícnosti indických úřadů a jako výraz ocenění aktivní úlohy Zoo Praha v úsilí odvrátit vymření tohoto unikátního druhu.

Jedná se o vůbec největší export gaviálů, který kdy byl z jejich vlasti uskutečněn. Zoo Praha se tak stala jedinou evropskou zoo, která je chová. I v celosvětovém měřítku jde o naprostou raritu. Mimo Indii se gaviálem může pochlubit jen 10 zoo ve 4 zemích (USA, Japonsko, Singapur, Srí Lanka) . Ve všech dohromady je chováno pouhých 19 jedinců. Pražská skupina tří samců a čtyř samic gaviála je svou početností rekordní.