Srpen 2008

Klokan rudokrký

30. srpna 2008 v 12:39 | www.zoo.inext.cz, www.naturfoto.cz |  Zvířata+chovatelství
Macropus rufogriseus

Třída: Savci
Řád: vačnatci

Výskyt: jihovýchodní pobřeží Austrálie, Tasmánie
Hmotnost: 11 - 27 kg
Délka těla: 66 - 92,5 cm, délka ocasu: 62- 88 cm
Věk: 12 - 15 let

Charakteristika:
Klokani jsou typickými zástupci řádu vačnatců. Téměř všechny druhy (kromě stromových) mají podobný tvar těla s krátkými předními a dlouhými, silnými zadními končetinami, dlouhými nárty a velmi dlouhým čtvrtým prstem. Při rychlém pohybu skáčou po zadních a dlouhý a spíše toporný ocas přitom používají k udržování rovnováhy. K tomuto typu pohybu jsou přizpůsobeny zadní chodidla, kterým délkou dominuje čtvrtý prst opatřený silným drápem. Pátý prst je o hodně kratší a palec zcela chybí. Druhý prst srůstá s třetím v malinký prstík se dvěma drápky, čímž vzniká útvar podobný hřebínku na pročesávání srsti. Takováto specializace k pohybu ale není zadarmo. Typický klokan není schopen normální chůze. Když se pohybuje pomalu, zvedá zadní nohy nad jakousi trojnožku vytvořenou předníma nohama a ocasem stlačeným k zemi. Pak vymrští zároveň obě zadní nohy vpřed a posune tělo. Navíc pozemní klokani nemohou pohybovat zadními končetinami nezávisle, protože tvoří oporu těla.
Trávicí soustavě klokanů dominuje prostorný vakovitý žaludek, do něhož se vejde hodně zelené potravy. Jejímu zpracování napomáhají stejně jako u přežvýkavců početné mikroorganismy. Klokan rudokrký patří ke středně velkým klokanům. Má velmi husou srst a jméno dostal podle jejího narudlého zbarvení na krku a na plecích.

Prostředí a stanoviště:
Nejčastěji ho lze potkat v otevřené nebo keři zarostlé krajině - buši.

Způsob obživy:
Klokani jsou typičtí býložravci. V jejich potravě jsou zastoupeny šťavnaté výhonky trav, byliny a listy.

Způsob života - sociální struktura:
Den tráví klokan rudokrký obvykle ukryt v lese či buši. Nejvíce aktivní je za soumraku a v noci, kdy se věnuje pastvě. Většinou se pase několik klokanů najednou. Často se jedná o rodinné nebo alespoň příbuzné skupiny, které nemají žádného vůdce a jednotlivá zvířata se pohybují podle své vlastní vůle, naprosto nezávisle na ostatních.

Rozmnožování:
Po březosti trvající přibližně 30 dní se rodí jedno mládě a stejně jako v případě všech ostatních vačnatců je i mládě tohoto druhu klokana při narození maličké a velmi málo vyvinuté. Je slepé, holé a váží méně než jeden gram. Do vaku se po matčině srsti vyšplhá co nejrychleji a hned poté se přisaje ke struku. Zde zůstane po dobu šesti měsíců. Několik měsíců po narození začíná malý klokan žrát trávu a listy, kterými se živí jeho matka. Pohlavní dospělosti dosahuje přibližně ve 14. až 19. měsíci života.

Ochrana druhu:
V současnosti nejsou zavedena žádná ochranná opatření. Klokan rudokrký navzdory lovu a ničení životního prostředí zatím není jako druh ohrožen.

Zajímavosti:
- Klokani výborně a rychle běhají. Běžně dokáží vyvinout rychlost až 50 km/h. Nejde však o typický běh. Odrážejí se totiž oběma zadníma nohama současně, takže spíše skáčou. Jednotlivé skoky mohou být až deset metrů dlouhé a klokani celkem snadno překonají i překážku vysokou 2 - 3 metry.
- Klokaní samice může mít až 3 mláďata najednou. Zatímco nejstarší mládě již vak skoro opustilo (vrací se do něj jen v případě nebezpečí), druhé mládě je přisáté na bradavce a třetí mládě je v děloze ve stadiu oplodněného vajíčka. I u klokanů se totiž objevuje tzv. prodloužená březost, při níž zárodek pokračuje ve vývoji, až když samice přestane kojit předchozí mládě.
- Samice klokana rudokrkého nosí mládě ve vaku téměř nejdéle ze všech druhů klokanů: až 40 týdnů.
- Jestliže některý klokan ve skupině zjistí nablízku možného nepřítele, varuje ostatní dupáním nebo tlučením ocasem o zem. Skupina pak prchne nebo hledá útočiště vběhnutím do vody, pokud je v okolí.
- Díky husté srsti je výborně chráněn před mrazem. V Anglii v roce 1940 dokonce zdivočel a na dvou místech žije ve volné přírodě dosud. Na přelomu 19. a 20. století byl chován i v ČR v oboře u Poděbrad.

Smrtelné stroje

30. srpna 2008 v 12:28 Knihy apod.
V daleké budoucnosti už města nestojí na místě, ale putují po Zemi a živí se menšími městy. V Londýně, který se skládá z několika pater, žije Tom v cechu historiků a stará se o muzeum. Jeho život se však náhle změní, když se setká s Valentinem, který je velkým oblíbencem primátora Croma. Valentin se zpočátku jeví jako příjemný člověk, o to víc pak Toma okouzlí jeho dcera Katherine, ale všechno se nakonec ještě změní, když se objeví jakási dívka, která se Valentina pokusí zabít. Když se jí to však nepovede, uteče a Tom se pokouší jí dostihnout, ale nakonec se oba dostanou do odpadní roury a vypadnou z Londýna. Jak Tom zanedlouho zjistí, Hester Shawová měla pro svůj úmysl skoncovat s Valentinovým životem pádný důvod. Ačkoli se zpočátku zdráhá tomu uvěřit, nakonec je nucen si to přiznat a společně se pokoušejí dostihnout Londýn. V něm mezitím Valentinova dcera Katherine zjišťuje, že Valentin má v plánu použít jakousi Medúzu, ale Katherine naprosto neví, o co se jedná. Zatímco Tom a Hester hledají Londýn a přitom mnohokrát bojují o holý život, Katherine v Londýně divoce pátrá a využívá toho, že její otec na chvíli opustit město na vzducholodi, i když neví, kam má namířeno.
Podaří se Hester a Tomovi dostihnout Londýn a Katherine zjistit, co je Medúza? Čtěte a dozvíte se!

Kapybara

28. srpna 2008 v 21:11 | www.zooplzen.cz, zoo.brno.cz, zoopraha.cz |  Zvířata+chovatelství
Latinský název: Hydrochaeris hydrochaeris
Řád - hlodavci (Rodentia)
Čeleď - kapybarovití (Hydrochaeridae)
Velikost: výška v kohoutku 50 cm, délka těla 100 - 130 cm
Váha: asi 50 kg
Počet mláďat: 2 - 8
Délka březosti: 17 - 18 týdnů
Výskyt: hustá vegeta kolem vod v Jižní Americe
Potrava: vodní rostliny, tráva
Aktivita: za šera
Způsob života: žijí v rodinných společenstvech


Kapybara je největší žijící hlodavec na světě dorůstající délky až přes metr, ale její předek, který žil ještě před milionem let byl velký asi jako nosorožec. Postavení kapybar v jihoamerické přírodě připomíná africké hrochy. Také se živí převážně na suché zemi, ale jejich útočištěm je voda a stejně jako hroch má oči, uši a nozdry umístěny na hlavě v jedné rovině. Kapybary jsou výborné plavkyně a mohou zůstat pod vodou až deset minut. Má nohy s plovací blánou, které jí slouží k plavání i k chůzi v bažinaté půdě. Žije v povodí tropických řek Brazílie a Paraguaye v těžko přístupných bažinách a rákosinách. Živí se hlavně dužnatými vodními rostlinami, pupeny a měkkou kůrou stromů. Často se stávají se kořistí jak člověka, tak i jaguárů a kajmanů. V poslední době se v Jižní Americe objevují farmy, kde jsou tato krásná zvířata chována pro své údajně výborné maso a kůži.

Un lun dun

27. srpna 2008 v 14:10 | www.daemon.cz, www.ikarie.cz, foto www.shopnet.cz |  Knihy apod.
Un Lun Dun - China Miéville
Autor: China Miéville, nakladatelství Laser-books
Zanna a Deeba, nerozlučná dvojice dospívajících kamarádek, naráží ve svém okolí na řadu podivných událostí. Začne to zvláštním chováním lišky, která nemůže ze Zanny spustit oči, i když pár drobností se objevilo snad ještě předtím. Neznámá žena osloví Zannu s úctou jako "Šuazy" a o dopisu se vzkazem "Těšíme se na setkání s Vámi, až se kolo otočí" ani nemluvě.
Když ale dívky zpozorují, jak je sleduje na první pohled obyčejný deštník, rozhodne se Zanna přijít věcem na kloub a i přes protesty opatrné Deeby vstoupí do sklepení, kde uvede do provozu skrytý portál vedoucí ze známého Londýna do Londýna zcela jiného.
NeLondýn je světem, kde vás může začít pronásledovat kupa odpadků, lze v něm narazit na obávané vražedné žirafy, na pomoc v nouzi vám přispěchají ozbrojené popelnice, setkáte se tu i s krejčím, co má špendlíky místo vlasů a svezete se třeba létajícím dvoupodlažním autobusem.
A obyvatelé neLondýna už na Zannu čekají, protože ona je Šuazy - Vyvolená. Proroci předpověděli, že zachrání svět před hrozivým Smogem. Deeba je prostě přítelkyně, která plní jen roli doprovodu. Přemoci Smog je totiž Zanniným osudem... jak také jinak? Jenže obě dívky brzy přicházejí na to, že v neLondýně není vůbec nic, jak by se mohlo na první pohled zdát...
Další skvělý román Chiny Miévilla se nese v tradici rozverné, mnohdy však i dosti temné fantazie Lewise Carrolla a stejně tak jako nestárnoucí díla tohoto klasika světové literatury, je i on určen pro čtenáře doslova kteréhokoli věku. Kniha je navíc doprovázena ilustracemi samotného autora.

Zajímavosti z lidského těla

27. srpna 2008 v 13:59 | já |  Zajímavosti
- za život srdce přečerpá asi 200 milionů litrů krve
- nejmenší kost v těle je velká jako klíště ( třmínek v uchu)
- střeva jsou dlouhá asi sedm metrů, pět metrů tvoří tlusté střevo
- za život člověk ztratí zhruba 20 kg kůže
- v krvi je asi 83% vody
- nejdéle beze spánku vydržela Angličanka Maureen Wetsonová - 18 dnů a sedmnáct hodin ( přes dva týdny)
- kdyby naše vlasy po nějaké době nezastavily svůj růst, byly by dlouhé asi 1224 cm -přes dvanáct metrů (!)
- zhruba 15% lidí na světě jsou leváci, zbylých 85% praváci
- plocha kůže dospělého člověka je necelých dvacet metrů čtverečních
- za jeden den lidé na světě celkem vypijí asi deset miliard litrů vody

Blíženci z ledové pouště

20. srpna 2008 v 14:43 | www.daemon.cz |  Knihy apod.
Sára je navenek obyčejná jedenáctiletá holka. Žije s tátou, bývalým polárníkem, nyní učitelem fyziky na venkovské škole. Maminka krátce po Sářině narození zmizela v mrazivých pouštích Antarktidy. Sáru pronásleduje noční můra, ve které její maminku unáší ledový drak. Je to opravdu jen sen? Nebo vzpomínka na něco, co se stalo? Rozhodně se Sára nikdy nedívá pod postel. Bojí se. Jednoho dne ale překoná strach, a stane se součástí neuvěřitelného příběhu.
Dobrodružný fantasy příběh s prvky hororu pro děti od 9 let a jejich rodiče.
I přes to, že se mi obálka této knihy moc nelíbí, knyha je to hezká a docela zajímavá- doporučuji!