Červenec 2009

Vždy na ně myslíme

30. července 2009 v 17:06 Zvířata+chovatelství
Nevím, zda vy, stejně jako já, patříte do okruhu lidí, kteří mají rádi zvířata. Rozdíl je ovšem v tom, zda je máte rádi "aktivně" nebo "pasivně". Ten, kdo má zvířata rád aktivně, se o ně nejen zajímá, ale velmi často také nějaké doma má a to ho nutí se o ně starat, čímž vlastně získává nové a nové informace. Jako příklad můžu uvést mého bratrance. Od mala chce být veterinářem, a přizpůsobuje tomu celý svůj patnáctiletý život. Přestože má čtyři sourozence a s rodiči jich všech sedm bydlí v jednom malém bytě a k tomu má ještě několik členů rodiny alergii na srst, má zvířat doma nepočítatelně. Mohu uvést leguána, chameleona, strašilky, korelu, rosnici sinou nebo kudlanku, tento seznam je však nepřesný, protože počet jeho svěřenců se neustále mění. To, co všechno má doma, mu nestačí - vyrábí si ze starých skříní terária, zastavěl jimi už každé volné místo v bytě, chodí do chovatelského kroužku, zná se s místním veterinářem a občas mu pomáhá, dostal k vánocům rukavici na sokolnictví a chtěl by krkavce, postavil si pro něj klec a teď si pořídil poštolku, vyrábí přenosky a domečky pro zvířata v chovateli a zná nazpaměť latinské názvy.
Pak jsou taky lidi, kteří mají zvířata rádi "pasivně". To znamená, že se jim líbí, neubližují je a mají je rádi, ale doma žádné většinou nemají a taky o nich moc neví, nebo alespoň o nich sami nějaké informace nezjišťují - když je ale někde řeč o zvířatech, přidávají se.
O sobě pravděpodobně můžu říct, že mám zvířata ráda "aktivně." Doma máme králíka, morče, rybičky a pakobylky + k nám chodí kočka od sousedů, která je u nás denně. A s tím souvisí název tohoto článku. Když má člověk doma také jiný druh než "homo sapiens sapiens", přizpůsobí mu svůj život a to doslova.
Naše pakobylky žerou jenom růže. Pokaždé když tedy jdu okolo šípkového keře, vzpomenu si na ně a občas jim i něco utrhnu. Je to takový instinkt, který jsem u sebe za ty dva roky, co je máme, vypěstovala.
Když máma dělá večeři a krájí zeleninu, pokaždé dá stranou kousek, který pak věnujeme králíkovi a morčeti. Může to být prakticky cokoliv - list salátu, slupka okurky, ohryzek od jabka, mrkvová nať...
A nebo, jakmile si dáváme šunku, hnedka si vzpomeneme na kočku a kousek utrhneme. Třeba dneska jsme měli k obědu kuře, a hned jak jsme na to přišly, koukaly jsme se sestrou dohlídnout na to, aby kus zůstal taky kočce.
Vlastně nevím, proč vám to sem píšu. Aspoň jste o mně zase něco zjistili...

Harry Potter a princ dvojí krve

18. července 2009 v 20:54 | foto: lidovky.cz, dvd-filmy.dvdobchod.cz |  Filmy a seriály
Dneska jsme si našli trochu času a šli do kina na nový film o Harrym Potterovi. Doufám, že ho nemusím představovat, protože počítám s tím, že ho všichni znáte, a tudíž ani nebudu vyprávět, o čem film byl. Ale i přes veškeré kritiky, které jsem k němu slyšela, se mi náhodou docela líbil. Na můj vkus tam nebylo moc pasáží, které bych nechápala, byl vtipný a poměrně málo akční, ikdyž nějaké ty napínevé momenty by se taky našly. Samozřejmě tam režiséři museli nacpat trochu lásky, protože hrdinům je právě šestnáct let a bez toho by to vlastně ani nebyl normální film, ale některé věci na vytknutí bych skutečně našla. Jinak bych ale film hodnotila jako celkem kvalitní, našla jsem tam všechny důležité části knihy tak akorát prostříhané, ale samozřejmě trochu upravené, což mi na všech filmech, které jsou natočené podle jakékoliv knihy, vadí.

Takhle nějak Harry Potter vypadal v prvním díle:
A takhle v Princi dvojí krve:

Prázdniny v plném proudu

17. července 2009 v 20:53 | já |  Aktuality
Pravidelní návštěvníci mého blogu si možná stačili všimnout, že během posledních několika týdnů tady nepřibyl žádný článek. Je to z prostého důvodu: prázdniny mi to nedovolují. Ne, že bych měla tak málo času, ale nemám přístup k internetu. Ano, i v dnešním moderním světě se takové chvíle najdou. Proto si, teď, když jsem se po čtrnácti dnech konečně dostala domů, musím vyčlenit chvilku na přidání článků. Ale pozítří hned zase mizím a deset dní se doma ani neobjevím - co doma, v České republice. Pojedeme na dovolenou do Rakouska, Švýcarska a Itálie...no, prázdniny si holt vyžadují cestování. Ne, že by se mi chtělo chodit po horách, ale mám snad na výběr? Alespoň že ta škola teď nějakou chvíli neotravuje. Počasí se sice zatím moc nepředvědlo, ale to se možná v té cizině změní. Ke konci srpna se zase chystáme někam na kola, k babičce...a volné chvilky vyplňujeme chatou. Většina by se dala nazvat jako ideální prázdniny, tedy jak pro koho...Pro mě to ale celkem ujde. Ještě doufám, že se mi tam někam odaří vecpat těch pár dní na chatě u kámošky
PS: Všimli jste si, že jsem začala používat velká písmena? Přinutil mě k tomu ten jediný hlas v blogové anketě.