Poslední dobou cítím podivné svrbění na jazyku. Nebo spíše v hlavě? Jedná se zvláštní pocit, který jsem nepociťovala už opravdu dlouho - vzít do ruky tužku a vymyslet nějaký příběh, jakkoli spletitý a pokud možno pořádně dlouhý, abych ho mohla rozvíjet do nejmenších podrobností. Koneckonců ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem něco takového dělala. A přesto se stále nemůžu dohrabat k tomu, abych začala. Protože vymyslet dobrou zápletku je někdy pořádně složité. Kdybych se rozepsala jen tak zpatra, možná by z toho vypadlo něco smysluplného, pak by bylo ale o to těžší to domyslet tak, aby celkový příběh nebyl jen souhrn událostí vázaných jedna na druhou, ale aby souvisely každá s každou na nakonec to pořádně vyvrcholilo v napínavý závěr. A tak to vypadá, že podivný pocit vydrží už jen chvíli, během níž si vždycky najdu na práci něco úplně jiného. A často mnohem nudnějšího...
Já Ti rozumím...Moc dobře. Vím, co je to nutkání psát. A vím, jak je to někdy složité. Věř mi, znám to moc dobře. Zkus prostě začít něčím neurčitým a třeba už Tě k tomu něco napadne...často to tak dělám