close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slohovka

6. ledna 2010 v 15:09 | já |  Články všeho typu
Tohle nedělám často - proto máte jedinečnou příležitost přečíst si mojí slohovku na téma "Trapas stíhá trapas a nic se prostě nedaří."

Už to ráno nevěstilo nic dobrého. Jen co otevřela oči, zastudil jí na tváři vlhký psí čenich a ucítila, jak jí labrador olízl tvář tak dokonale, že jí z očí odstranil všechny ospalky. Nedalo se nic dělat, musela opustit vyhřáté místo pod dekou. Odstrčila psa, který dychtil po pohlazení a aniž by si ho všímala, vstala z postele, zívla a protáhla se. Potom si uvědomila, že neslyší nic, co by jí napovědělo, že je někdo již vzhůru a to znamenalo, že buď vstala extrémně brzy, nebo extrémně - pozdě. Otočila se, našla budík, který během jejího spánku skončil hluboko pod postelí, a ztuhla, když spatřila, kolik je hodin. Na okamžik měla pocit, že to snad je zlý sen - pokud budík říká pravdu, právě zaspala o celých čtyřicet pět minut.
Vteřinu jí trvalo, ne se vzpamatovala, potom však vyskočila, nasypala psovi do misky pár granulí, aby neobtěžoval a v rychlosti se oblékla. Celou tu dobu jí prudce bušilo srdce a v hlavě měla naprostou paniku. Pročísla si vlasy tak hrubě, až jí do očí vhrkly slzy, ale neměla čas si upravit účes, takže běžela do kuchyně a ve spěchu si do úst cpala, co jí přišlo pod ruku. Teprve ve chvíli, kdy usoudila, že zbytek snídaně si dopřeje v práci, pocítila nepříjemné pálení na jazyku, a došlo jí, že právě zkonzumovala kus chleba namazaný tátovým extra pálivým feferonkovým krémem. Vrhla se ke dřezu právě včas, aby se stihla vyzvracet někam, kde to udělá co nejmenší škodu, napustila si do skleničky vodu z kohoutku a vypláchla si pusu od nepříjemného pachu žaludečních šťáv. Nezabývala se úklidem, popadla kabelku, kterou si naštěstí stačila připravit včera večer, vyběhla z bytu, a když se za ní zabouchly dveře, instinktivně zalovila v kabelce pro klíč.
V tu chvíli pocítila, jak se jí zhoupl žaludek - uvědomila, že musel zůstat uvnitř. Prohrábla kapsy a našla mobil. V okamžiku, kdy vytočila číslo, se však na displeji objevilo varování o vybité baterce a přístroj zhasl. V duchu zasténala, hodila telefon do kabelky a spěchala na zastávku v naději, že byt vydrží bezpečně nezamčený alespoň tak dlouho, než se vrátí její bratr.
Když klusala po silnici směrem k zastávce, stále ještě v marném doufání, že její zpoždění nebude příliš dramatické, podlomil se jí podpatek a noha jí sklouzla z obrubníku rovnou na štěrk po okrajích silnice, kde jí drobné kamínky roztrhly silonky. Zaklela, popadla rozbitou botu, napůl běžela a napůl poskakovala na jedné noze směrem k zastávce a doufala, že autobus nepojede včas, aby se jí podařilo dříve, než nastoupí, botu opravit alespoň částečně. Její naděje se však rozplynuly v okamžiku, kdy se v zatáčce vynořila silueta autobusu a v momentě, kdy s hlasitým skřípěním brzd zastavoval u okraje chodníku, jí postříkal blátem ze špinavé louže. Hladina jejího vzteku přetekla, ale jako by jí to už ani nepřekvapilo po sérii drobných nehod, které ji provázely od probuzení, a tak se ani nepokoušela skvrny setřít. Možná to bylo dobře, protože by si je jenom rozmazala.
Když však nastoupila do autobusu, zákon schválnosti na sebe opět nenechal dlouho čekat a na bosou nohu, jejíž rozbitou botu teď držela v ruce, jí šlápl nějaký tlustý hromotluk, aniž by si toho všiml. Měla pocit, že jí snad rozdrtil všechny zánártní kůstky, svezla se na prázdné sedadlo, třela si pohmožděné místo a v duchu nadávala. Potom z kabelky vylovila balíček žvýkaček, hodila si jich do pusy rovnou několik a usilovně žvýkala. Sotva se jí v ústech rozlila jejich osvěžující chuť, vyplivla je a pokusila se je nalepit po okraji zlomeného podpatku, aby ho posléze mohla přilepit k botě. Ve chvíli, kdy se to chystala udělat, však autobus s prudkým trhnutím zastavil před semaforem a tak se jí podařilo žvýkačku nanejvýš rozmáznout a nakřivo nalepený podpatek téměř vzápětí zůstal viset jen na jedné straně. Koutkem oka zahlédla, jak se několik cestujících v jejím okolí neúspěšně pokoušelo skrývat pobavený úšklebek a došlo jí, že nejspíš musí vypadat velice komicky, jak tam sedí napůl bosa, s rozbitou botou v ruce, rozcuchaným účesem, nenalíčená a neupravená. Jenom zadoufala, že ostatní necítí ještě zbytek zápachu po ranním nechtěném vyprázdnění žaludku. Vykašlala se na to botu, hodila ji do kabelky a smířila se s tím, že bude muset do práce dojít v takovém stavu, v jakém se právě nachází.

S tím, jak den pokračoval, se věci ani trochu nezměnily. Poté, co se jí povedlo doklopýtat do práce, a sotva si konečně mohla obléknout pantofle, seřval ji šéf za její pozdní příchod a ihned potom se v kanceláři ani nezastavila, jak zvedala jeden telefon za druhým, vyřizovala nejrůznější formuláře, prohlížela e-maily a nakonec se jí povedlo ztratit důležitý dokument, který její šéf potřeboval ještě dnes odpoledne. Málem se z toho všeho zhroutila, ale nemohla si dovolit ani na chvilku polevit, protože si uvědomovala, že v tu chvíli by se na ni sesula tíha všech problémů, které od rána prožívala, a podkopalo by to její už tak slabé sebevědomí tak, že by do večera nemohla pokračovat v práci. Neměla ani čas prohodit pár slov s kolegyněmi, ačkoliv se obě několikrát pokoušely navázat rozhovor.
Doufala, že zítra bude mít více štěstí, a podaří se jí vyjasnit si všechny potíže, které ji po celý dnešní den pronásledovaly na každém kroku. S šéfem se usmířila na obědě, ale křehký mír se vzápětí rozpadl, když přišel na onu nepříjemnost se ztraceným dokumentem a tak si musela vytrpět další sérii nepříjemných nadávek a hrubých slov z ředitelových úst. Ani chabá pomoc od jedné z jejích kolegyň jí příliš nepomohla, poněvadž šéf, který už se pohyboval na vratké hranici s tím, aby se nezhroutil z toho, jaké problému mu dnes jeho podřízené tropí, ihned obrátil svůj vztek proti ní.
Odpoledne se situace mírně uklidnila, když šéf odešel domů a ona si mohla na okamžik trochu vydechnout. Protože se jí už poměrně dlouhou dobu nepřihodila žádná vážnější nehoda, zmatená panika, která ji provázela celý den, ji pomalu opouštěla, ale přesto nezapomínala na svou dnešní smůlu a dávala si dobrý pozor, aby veškeré další činnosti prováděla nanejvýš opatrně. Jakmile však později nastal čas, kdy jí končila směna, velice se jí ulevilo. Domů se vydala v pracovních pantoflích, protože nechtěla riskovat případné problémy se zlomeným podpatkem. Teprve když nastoupila do autobusu, si uvědomila, že její kabelka zůstala v kanceláři. Jak jinak…pomyslela si trpce, vystoupila na příští zastávce a s pocitem hořkého smíření s dnešní situací se pěšky vydala zpátky. Věděla, že kabelce se nic nestane, ale přesto ji tam nedokázala nechat, už jen proto, že zákon schválnosti přece funguje vždy a všude. Napadlo ji, že vrchol všeho by snad byl, kdyby se jí ještě povedlo ranním nezamknutím bytu zařídit vykradení, a než aby si tu možnost připouštěla, raději tu myšlenku urychleně zapudila. Druhou cestou zpátky ji však další nehoda již nepotkala, a když vystupovala před domem, dokonce si na chvíli pomyslela, že by bylo lepší, kdyby snad přetrpěla sérii několika drobných nehod, než aby ji doma potkalo něco katastrofálního.
Zdálo se však, že vše je v pořádku - dokud po schodech nevyšla nahoru ke svému bytu a celá zděšená ucítila pronikavý zápach spáleniny. Srdce se jí prudce rozbušilo, přeběhla chodbu a zvonila u jejich dveří jako smyslů zbavená. Trvalo jen několik sekund, než bratr otevřel, jí to ale připadalo jako věčnost. Sotva se s prudkým trhnutím rozletěly dveře, vpadla dovnitř, divoce se rozhlížela, pak dlouhými skoky doběhla do kuchyně a hledala zdroj nepříjemného pachu. Chvíli ji trvalo, než si uvědomila, že už žádný necítí. Potom uslyšela, jak se zavírají dveře do bytu a ve vchodu do kuchyně se objevil její bratr s tázavým výrazem ve tváři. Polkla, sundala si z ramene kabelku a s hlasitým výdechem se svezla na židli. Po chvíli si však všimla, že se na ni bratr pořád dívá, a tak jí to nedalo a vyklopila mu všechno, co se jí od rána stalo. Bratr chápavě potřásl hlavou, nalil jí sklenku piva a posadil se proti ní. Usmála se, usrkla několik loků a potom odešla do svého pokoje, ležela na posteli a náhle se rozesmála. Smála se tak dlouho a hlasitě, až jí bolelo břicho a v čelistech cítila křeč, ale nemohla přestat. Uvědomila si, že nic z toho se ve skutečnosti nestalo. Všechno byl pouze dlouhý a nepříjemný sen - a ona se z něj právě probrala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 natuska0011 natuska0011 | Web | 6. ledna 2010 v 15:13 | Reagovat

ten design je skvelýý...vážne moc hezkýý...:-)..

2 skodovavera skodovavera | E-mail | Web | 6. ledna 2010 v 15:22 | Reagovat

Ahojky. Máš moc hezkej blog. Mno a já bych potřebovala pomoct. Plsplsplspls podívej se sem:http://skodovavera.mondozoo.com. Nebudu se divit když tenhle komentář vymažeš mě by to na mém blogu taky naštvalo. Jenže já bych potřebovala abyses tam mrkla a když se budeš chtít zaregistrovat tak můžeš vlevo na liště. Moc se omlouvám za reklamu tady v tomhle článku, ale jinak by si to nikdo nepřečetl. Ještě jednou promiň. Jo a kdybys něco potřebovala třeba i zvýšit návštěvnost tak mi napiš na skodovavera@seznam.cz.

3 Míša Míša | Web | 8. ledna 2010 v 18:02 | Reagovat

Moc pěkná slohovka, pěkně jsem si početla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama