Milníky letošních prázdnin

31. srpna 2010 v 18:45 |  Aktuality
V něčem byly jiné, v něčem lepší, v něčem horší a v něčem se ani trochu nezměnily. Řeč je o letošních prázdninách, kterým už dneska málem odzvonilo. Ano, je poslední srpnový den.
Tak jak se na dva měsíce volna dívám poté, co je mám za sebou? Sestavila jsem malý seznam.

1.Lesbos
Byla jsem již na různých řeckých ostrovech - kromě tradiční Kréty také na Samosu nebo Kefalonii. Ale letos rodiče rozhodli jinak: zkusíme Lesbos.
Domov antické básnířky Sap Fo je v něčem hodně podobný ostrovům ostatním. Malebné město Molivos se tyčí nad okolní krajinou, jako by ji hlídalo. Romantické vesničky jsou roztroušeny po okolí mezi olivovými hájemi, snad u každého statku se pase pár těch oslů (poprvé v životě jsem se na něm projela) a uličkami prochází vyhublé kočky. Pod okny každý den projíždá zelinář s čerstvými melouny a nektarinkami a od jiného prodejce můžete dostat právě ulovené sardinky. Výborná kuchyně je zde často okořeněna výraznou chutí kopru, ale seženete tu i klasické řecké speciality, které mám tolik ráda.
Typickou rostlinou, provázející vás jak v přírodě, tak v civilizaci, je pak například perská akácie, k nerozeznání podobná citlivce, dále mandloně, fíky, samozřejmě zelenina na skromných políčkách nejrůznějších farmářů, nebo krásně kvetoucí oleandry.

2.160 km na kole
Samo o sobě to není nic zvláštního, čas od času se s taťkou nebo i s mámou, která toho ovšem nezvládne tolik, jedeme na chatě projet na kole. Když jsem to však spočítala a pokud vím, určitě jsem zapomněla na minimálně dvě další absolvované projížďky, vyšlo mi poměrně vysoké číslo - celých 160 km. Tolik jsem tedy za ty dva měsíce najezdila. Já nejsem nějaký zrovna cyklistický maniak, takže mě to celkem potěšilo, protože když už se jedu projet, chci, aby to stálo za to a abych potom cítila takové to příjemné vyčerpání.

3.Magnetická resonance
Moje první vyšetření na tomto přístroji.
Měla jsem z toho docela strach, to přiznávám. Neznám téměř nikoho, kdo na tom byl, ale máma říkala, že slyšela, že je tam při tom šílený randál a stejné informace mi říkala i babička, jejíž kamarádka to také absolvovala. A trvá to snad až dvacet minut...! Ten den jsem měla pořádně nahnáno, ale nakonec se ukázalo, že zbytečně. Moje obavy sice ze začátku naprosto ani trochu nerozpustil papír, který jsem měla podepsat a který mě seznamoval s průběhem vyšetření - už to je podezřelé. Silné magnetické pole - až 15 000x silnější než magnetické pole země (!) znamená, že v sobě člověk nesmí mít žádný kov - kovové kloubní náhrady, kochleární implantíty, umělé srdeční chlopně apod. naprosto by to přístroj pobláznilo. Papír se zmiňoval o tom, že vyšetření je provázeno silným klepáním (údery). Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet a moje sebevědomí se nijak nezvýšilo, když jsem potom musela pod dohledem mladého asistenta a s kanylou vraženou do žíly stát na chodbě jenom ve spodkách a tričku.
Nemám žádnou klaustrofobii, ale při pohledu na obrovský tunel s průměrem asi jednoho metru, uprostřed něhož byla jen nepatrná dutina, kde se posléze měla ocitnou moje hlava, se mi přece jenom sevřel žaludek.
Asistent mi nabídl špunty do uší a já jsem je vdečně přijala. Pak jsem se položila na lehátko, on mi přiklopil hlavu plastovým krytem a nechal mé lehátko zasunout do tunelu.
Spustil se hluk - ale nebylo to kupodivu nic intenzivního, stejně jako se nejdenalo o nepřetržitý tón, jaký jsem původně očekávala. Zvuky se měnily - klepání, hučení, střídalo se to s několikavteřinovými intervaly. v polovině vyšetření přišel asitent a do žíly mi píchl nějakou látku. Vyšetření poté pokračovalo.
Uteklo to nakonec docela rychle.
A - věřte tomu, nebo ne - nakonec jsem byla ráda, že jsem tam šla. Teď jenom doufám, že svůj podvěsek mozkový uvidím i já - nejen lékaři.

4.Piškot
Nebyl nijak starý. Nebyl nemocný. Přesto nás v úterý 24. srpna opustil.
Jedná se o morče, které jsem před necelými pěti lety obdrželi od našeho bratrance jako společníka pro králíky. Byl neskutečným žroutem a současně "továrnou" na výkaly - ale svým způsobem se to k němu hodilo. Měli jsme ho moc rádi. Jeho nenasytnost, nepatrná nadváha a neustálá pozornost, pokud šlo o jídlo, to k němu prostě patřilo. Bez je to teď prostě...jiné. Takové provizorní. A králíkovi se po něm - věřte nebo ne - stýká.

5.Pigna fruits
Abych nekončila moc smutně, zmíním se na závěr o nových sešitech na příští školní rok. Jsou od italské firmy Pigna a dají se sehnat pokud vím jenom v knihkupetví Luxor. Kolekce fruits spočívá v tom, že obálka je rozdělena na dvě poloviny - horní zabírá fotka nějakého ovoce, dolní je potom v barvě, která se k fotce hodí. Jako příklad uvedu třeba pomeranč - ano, spodní polovna je potom oranžová. Pak mám ještě meloun (ten je dole ale modrý), pistácie - krémové (podle skořápky), citron - žlutý, nezralý banán - zelený a ostružinu - tmavě fialovou.
Jsou stylové a také kapku dražší, ale snad za to stojí. Škoda jen, že se nedá na první pohled poznat, jestli jsou bílé, linkované či kostičkované, Dalo mi práci sehnat takové druhy, které budou mít požadovaný potisk a zárověň se mi budou líbit. Byla jsem tam pro ně třikrát - ale: mám je, takže se můžu přidat k té skupině lidí z naší třídy, která už jejich kouzlo objevila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

co je dneska za den?

podnělí 28.9% (13)
úterý 17.8% (8)
středa 17.8% (8)
čtvrtek 6.7% (3)
pátek 8.9% (4)
sobota 11.1% (5)
neděle 8.9% (4)

Komentáře

1 Míša Míša | 1. září 2010 v 15:43 | Reagovat

No vidím, že ses nenudila...

2 Nelili Nelili | Web | 27. září 2010 v 13:25 | Reagovat

Tolik zážitků za jedny prázdniny?:-O Čučím. Aspoň někdo se nenudil... já byla jen doma a kopřila jsem. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama