Aktuality

Milníky letošních prázdnin

31. srpna 2010 v 18:45
V něčem byly jiné, v něčem lepší, v něčem horší a v něčem se ani trochu nezměnily. Řeč je o letošních prázdninách, kterým už dneska málem odzvonilo. Ano, je poslední srpnový den.
Tak jak se na dva měsíce volna dívám poté, co je mám za sebou? Sestavila jsem malý seznam.

1.Lesbos
Byla jsem již na různých řeckých ostrovech - kromě tradiční Kréty také na Samosu nebo Kefalonii. Ale letos rodiče rozhodli jinak: zkusíme Lesbos.
Domov antické básnířky Sap Fo je v něčem hodně podobný ostrovům ostatním. Malebné město Molivos se tyčí nad okolní krajinou, jako by ji hlídalo. Romantické vesničky jsou roztroušeny po okolí mezi olivovými hájemi, snad u každého statku se pase pár těch oslů (poprvé v životě jsem se na něm projela) a uličkami prochází vyhublé kočky. Pod okny každý den projíždá zelinář s čerstvými melouny a nektarinkami a od jiného prodejce můžete dostat právě ulovené sardinky. Výborná kuchyně je zde často okořeněna výraznou chutí kopru, ale seženete tu i klasické řecké speciality, které mám tolik ráda.
Typickou rostlinou, provázející vás jak v přírodě, tak v civilizaci, je pak například perská akácie, k nerozeznání podobná citlivce, dále mandloně, fíky, samozřejmě zelenina na skromných políčkách nejrůznějších farmářů, nebo krásně kvetoucí oleandry.

2.160 km na kole
Samo o sobě to není nic zvláštního, čas od času se s taťkou nebo i s mámou, která toho ovšem nezvládne tolik, jedeme na chatě projet na kole. Když jsem to však spočítala a pokud vím, určitě jsem zapomněla na minimálně dvě další absolvované projížďky, vyšlo mi poměrně vysoké číslo - celých 160 km. Tolik jsem tedy za ty dva měsíce najezdila. Já nejsem nějaký zrovna cyklistický maniak, takže mě to celkem potěšilo, protože když už se jedu projet, chci, aby to stálo za to a abych potom cítila takové to příjemné vyčerpání.

3.Magnetická resonance
Moje první vyšetření na tomto přístroji.
Měla jsem z toho docela strach, to přiznávám. Neznám téměř nikoho, kdo na tom byl, ale máma říkala, že slyšela, že je tam při tom šílený randál a stejné informace mi říkala i babička, jejíž kamarádka to také absolvovala. A trvá to snad až dvacet minut...! Ten den jsem měla pořádně nahnáno, ale nakonec se ukázalo, že zbytečně. Moje obavy sice ze začátku naprosto ani trochu nerozpustil papír, který jsem měla podepsat a který mě seznamoval s průběhem vyšetření - už to je podezřelé. Silné magnetické pole - až 15 000x silnější než magnetické pole země (!) znamená, že v sobě člověk nesmí mít žádný kov - kovové kloubní náhrady, kochleární implantíty, umělé srdeční chlopně apod. naprosto by to přístroj pobláznilo. Papír se zmiňoval o tom, že vyšetření je provázeno silným klepáním (údery). Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet a moje sebevědomí se nijak nezvýšilo, když jsem potom musela pod dohledem mladého asistenta a s kanylou vraženou do žíly stát na chodbě jenom ve spodkách a tričku.
Nemám žádnou klaustrofobii, ale při pohledu na obrovský tunel s průměrem asi jednoho metru, uprostřed něhož byla jen nepatrná dutina, kde se posléze měla ocitnou moje hlava, se mi přece jenom sevřel žaludek.
Asistent mi nabídl špunty do uší a já jsem je vdečně přijala. Pak jsem se položila na lehátko, on mi přiklopil hlavu plastovým krytem a nechal mé lehátko zasunout do tunelu.
Spustil se hluk - ale nebylo to kupodivu nic intenzivního, stejně jako se nejdenalo o nepřetržitý tón, jaký jsem původně očekávala. Zvuky se měnily - klepání, hučení, střídalo se to s několikavteřinovými intervaly. v polovině vyšetření přišel asitent a do žíly mi píchl nějakou látku. Vyšetření poté pokračovalo.
Uteklo to nakonec docela rychle.
A - věřte tomu, nebo ne - nakonec jsem byla ráda, že jsem tam šla. Teď jenom doufám, že svůj podvěsek mozkový uvidím i já - nejen lékaři.

4.Piškot
Nebyl nijak starý. Nebyl nemocný. Přesto nás v úterý 24. srpna opustil.
Jedná se o morče, které jsem před necelými pěti lety obdrželi od našeho bratrance jako společníka pro králíky. Byl neskutečným žroutem a současně "továrnou" na výkaly - ale svým způsobem se to k němu hodilo. Měli jsme ho moc rádi. Jeho nenasytnost, nepatrná nadváha a neustálá pozornost, pokud šlo o jídlo, to k němu prostě patřilo. Bez je to teď prostě...jiné. Takové provizorní. A králíkovi se po něm - věřte nebo ne - stýká.

5.Pigna fruits
Abych nekončila moc smutně, zmíním se na závěr o nových sešitech na příští školní rok. Jsou od italské firmy Pigna a dají se sehnat pokud vím jenom v knihkupetví Luxor. Kolekce fruits spočívá v tom, že obálka je rozdělena na dvě poloviny - horní zabírá fotka nějakého ovoce, dolní je potom v barvě, která se k fotce hodí. Jako příklad uvedu třeba pomeranč - ano, spodní polovna je potom oranžová. Pak mám ještě meloun (ten je dole ale modrý), pistácie - krémové (podle skořápky), citron - žlutý, nezralý banán - zelený a ostružinu - tmavě fialovou.
Jsou stylové a také kapku dražší, ale snad za to stojí. Škoda jen, že se nedá na první pohled poznat, jestli jsou bílé, linkované či kostičkované, Dalo mi práci sehnat takové druhy, které budou mít požadovaný potisk a zárověň se mi budou líbit. Byla jsem tam pro ně třikrát - ale: mám je, takže se můžu přidat k té skupině lidí z naší třídy, která už jejich kouzlo objevila.

Vstávej!

31. srpna 2010 v 18:03
Ano, uhodli jste správně.
Tento článek bude o tom, co naše srdce v poslední době tíží nejvíc: a sice o prvního září aneb opětovanému nástupu do školy po vytoužených dvou měsících volna.
Popravdě řečeno, ono těch osm týdnů není zase tak moc. Někdy, když je člověk nemocný, se mu školní absence může protáhnou třeba na téměř stejnou dobu - řekněme šest týdnů. A taky to uteče jako voda a člověk ani moc neodvykne. Tak proč ty prázdniny tak absolutně oddálí vztah žák+škola?
Naprosto zapomeneme na starosti, které nás během školního roku provázely: Píšeme to už zítra? Ten referát je už na čtvrtek? Do pátku mám mít hotový další domácí úkol? A zkouší ještě ze zemáku?
Uvolníte se, děláte si jenom co chcete a škola se vám úplně vykouří z hlavy. Školní tašky se ani nedotknete, vstáváte si skoro v poledne, chodíte spát o půlnoci a nic nehrotíte.
Ale zítra to opět vypukne.
Bojím se.
Jak dlouho mi bude trvat, než se zase zajedu?
Ale už jen za několik hodin uslyším pronikavý zvuk budíku, kterým se mi bude snažit říct tu nepříjemnou pravdu: Vstávej! Zase máš povinnosti!

První prázdninové žihadlo

20. července 2010 v 15:45
Hnedka den potom, co jsme přiletěli z Mytilini, se mi podařilo zabít jednu včelu. Způsobila jsem to sice svou nedbalostí, ale ublížit jsem jí nechtěla, takže to dělat fakt nemusela :). Šlápla jsem na ní bosou nohou na zahradě a pak je viděla, jak odletěla. První jsem si sice myslela, že to by jenom nějaký trn, ale bolelo to fakt hnusně. Mamka mi žihadlo seškrábla a dala na to dala cibuli, která bolest částečně zastavila. Přesto mi noha natekla a celý den jsem v ní měla přesně takový pocit, jako kdy vám u zubaře umrtvní dáseň a celá čelist vám ztuhne. Potom jako bych při každém kroku cítila bouli na noze, jak mi otekla polovina chodidla. Ještě druhý den to bolelo, ale teď již to začalo splaskávat.
"Včelí jed působí na nervovou soustavu, snižuje krevní tlak, rozkládá červené krvinky, způsobuje šok a horečkovitý stav. V místě, kde do těla proniklo včelí žihadlo, za pocitu ostré bolesti vzniká otok a u citlivých osob vyrážka a bezvědomí.", říká Wikipedie. Není to zase tak horké, dostat žihadlo je snad i zdravé. Každopádně nemyslím, že by vás nějak zajímal přesný popis mé "příhody", takže budu končit.
Mimochodem - teď opět odjíždím a s největší pravděpodobností nebudu mít přístup k internetu, takže se předem omlouvám, ale žádné nové články nečekejte...
bee sting

Třešňové orgie

1. července 2010 v 15:58
Tak co, kolik jste letos již měli třešní?
Pokud jde o mě, existuje pár druhů ovoce, které miluju a které se jen tak nedá sehnat během celého roku. Kromě jahod, melounu, malin a nektarinek k nim patří také třešně. Samozřejmě je můžeme sehnat třeba v podobě jogurtové příchutě, ale to není ono. Člověk potom nezažije tu luxusní chuť, tak typickou jenom pro ně. Také je milujete?
Touto dobou vrcholí jejich sezóna a snad každý den je koupíme. To se pak neudržím a ujídám jednu za druhou. Bohužel zanedlouho bude po nich a na srromech zbydou jenom přezrálé, scvrklé kousky, jejichž pecka je větší než ovocná "tkáň". A proto musíme náležitě využít situace a pořádně se jich nadlábnout. Prázdniny k tomu přímo vybízejí. A jednou za čas se jima přejíst přece ničemu neuškodí, co říkáte?
foto: www.sunnyridge.com.au
třešně

Vždyť je červen

21. června 2010 v 14:46
Tak a je to tady. První měsíc, kdy jsem nepřidala žádný článek je za námi - květen. Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou to na vás vybalím - nechtělo se mi. Taky asi nebyl čas, měla jsem na práci něco jiného, nebo jsem neměla nápady na nové články...no a už to bylo. Trochu jsem se nad tím zamyslela a dneska, když nám odpadly tři odpolední hodiny, jsem se rozhodla s tím něco udělat a přidat sem nějakou tu novinku.
Ve světě se toho zase děje docela dost - kromě toho, že ropy nám uniká mnohem víc, než se dosud předpokládalo, tu máme nepokoje v Kyrgyzstánu nebo volbu nového polského prezidenta a já se nestačím divit, jak zpravodajské servery přicházejí se stále novými titulky - no a u mě pochopitelně nepřibývá vůbec nic. Ale to hlavní je, jaké máme počasí. Loni touhle dobou si pamatuji, jak jsem přidávala články typu "to je zase vedro," ale dnes se podívejte z okna a řekněte mi - má vůbec smysl o tom ještě něco říkat? Počasí si prostě dělá co chce, no a pak mi ještě něco říkejte o globálním oteplováním. Dnes nám začíná a léto a slunce se nám pořád moc nepředvedlo, dneska to bude sotva 18°C. No jasně - proč ne? Proč bychom si neměli hezky užít zimu, když jsem jí měla během jejího dlouhého trvání až pokrk a na léto jsem se tak těšila? Vždyť je červen, tak co bych měla chtít...?

Hromada novinek

20. dubna 2010 v 15:08
Měsíc jsem se neozvala, tak si říkám, že je na čase něco sem zase přidat. Ten čas na blogu strašně letí, člověk pořád odkládá nový článek a nakonec se z toho vylíhne měsíční pauza.
Přitom se toho vždycky stihne odehrát strašně moc - není to ještě ani čtrnáct dní od té strašlivé události s polským prezidentem a 95 dalšími lidmi, co zahynuli při letecké katastrofě, a už tu máme další aktuální problém - sopku na Islandu. Pokud vybuchne i její sousedka, máme zaděláno na mnohem větší katastrofu, než se zdá. Už nynější přerušení letecké dopravy je velmi nepříjemné. Co teprve, kdyby masy sněhu a ledu ležící na druhé sopce všechny roztály a zaplavily okolí? Naše profesorka na biologii navíc tvrdila, že tato sopka obsahuje velké množství jedovatých plynů. No, nevypadá to na světě zrovna blaze...Ale třeba se o tom za dvě stě let bude učit ve škole a děcka to bude strašně nudit.

5 věcí, které nemám ráda na zimě

6. února 2010 v 16:36
Tak jsem se po dlouhé době opět dostala k blogu. Ale ani po měsíci není stav venku za okny jiný - pořád panuje zima. Protot jsem se v rámci nové článku rozhodla dát sem takový netradiční seznam.

1. Teplota
V žádném jiném ročním období nejsou teploty tak nízko, jako právě v zimě. Ze začátku to samozřejmě nikomu nevadí - po horkém létě konečně přichází úleva, mráz kreslí na okna úžasné vzory a voda v jezerch zamrzá, takže se dá bruslit. Ale s postupem času snad už každý začne nadávat na to, jak mu mrznou uši, jak si zase zapomněl rukavice nebo že si musí pořídit teplejší boty. Zima nás nechá raději doma, než abychom vylezli ven, byť jenom na chvíli.

2. Oblékání
V těsné souvislosti s první položkou mého seznamu je položka druhá - v zimě se musí pořád myslet na to, kolik vrstev si na sebe musíme vzít, abychom náhodou neprochladli. A když už se nám něco takového podaří, málem se venku ani nemůžeme hýbat, pohyb nám totiž zněmožnuje tlustá mikina nebo svetr a na tom ještě kabát. Navíc si nemůžeme jeno tak vyběhnout ven kdykoli nás napadne, musíme si na sebe nejdříve hodit šálu, čepici, rukavice...

3. Sníh
Je romantické pozorovat, jak vločky za oknem padají a na zemi vznikají krásné, neporušené hromady čerstvého sněhu. Ale když se jenom nepatrně oteplí, sníh začně tát, promění se na špinavou břečku a, lidé stráví celé ráno prohraáváním aspoň nějaké cesty k jejich vchodu nebo odhazováním sněhu z auta, aby se nestali úplně odříznutí od okolního světa. Sníh dříve či později začne komplikovat taky dopravu, a když do něj zapadneme, máme ho rázem v botách, nemluvě o lavinách a sněhu, který může čas od času spadnout ze střechy. A nebo se pod ním střecha rovnou prolomí.

4. Led a rampouchy
Ještě horší než sníh je led. Kromě toho, že se dá bruslit, na něm nevydím snad žádná další pozitiva. Snad každý z nás už na něm někdy uklouzl, a toto nebezpečí bychom věru neměli brát na lehkou váhu, nemluvě o tom, jak nepříjemné je tuto krustu z chodníků odstraňovat. Každoročně led způsobí mnoho starostí rybářům, kteří mají strach o ryby v rybnících, a téměř každodenně musí majitelé aut odstraňovat zamrzlou vrstu z čelních skel vozidel. Voda zamrzá také hospodářským zvířatům, které nemohou pít, a na střechách se vytváří ramouchy, jejichž pád může taky způsobit nějakou tu nehodíčku.

5. Brzké stmívání a ospalé počasí
Stejně jako k létu patří slunečný den, patří k zimě i brzká tma. Sotva člověk přijde domů, už se začíná pomalu stmívat. O Vánocích je tma už ve čtyři hodiny odpoledne, naštěstí se postupem času začíná stmívání pomalu oddalovat - no a dneska je půl páté a zatím je vidět. Přesto už se ve vzduchu objevuje náznak šera. A ospalé dny, nechuť ke vstávání a podobné nepříjemné faktory zimu ještě zhoršují.

Nemůžu však tvrdit, že na zimě vidím jen samá negativa. Kdyby nebyla, tak bychom is nedokázali pořádně užívat léra, nemohli bychom si zalyžovat, zasáňkovat nebo zabruslit na zamrzlém rybníku. A někdo á zimu mnohem víc rád, než léto. To se o mně ovšem říct nedá.

Chuť péčkovat

29. prosince 2009 v 18:51
Poslední dobou cítím podivné svrbění na jazyku. Nebo spíše v hlavě? Jedná se zvláštní pocit, který jsem nepociťovala už opravdu dlouho - vzít do ruky tužku a vymyslet nějaký příběh, jakkoli spletitý a pokud možno pořádně dlouhý, abych ho mohla rozvíjet do nejmenších podrobností. Koneckonců ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem něco takového dělala. A přesto se stále nemůžu dohrabat k tomu, abych začala. Protože vymyslet dobrou zápletku je někdy pořádně složité. Kdybych se rozepsala jen tak zpatra, možná by z toho vypadlo něco smysluplného, pak by bylo ale o to těžší to domyslet tak, aby celkový příběh nebyl jen souhrn událostí vázaných jedna na druhou, ale aby souvisely každá s každou na nakonec to pořádně vyvrcholilo v napínavý závěr. A tak to vypadá, že podivný pocit vydrží už jen chvíli, během níž si vždycky najdu na práci něco úplně jiného. A často mnohem nudnějšího...

Óda na knihovnu

29. prosince 2009 v 18:43
Tento článek vznikal před Štědrým dnem. Pokud si ho přesto chcete přečíst, berte na vědomí podivný minulý čas, který jakoby se vázal snad k příštím Vánocům...

Co se děje aneb na blog jsem zatím nezapomněla

20. prosince 2009 v 15:39
Omlouvám se všem, kteří čekají na nový článek, ale bohužel, poslední dobou vítězila moje pohodlnost a já jsem napsání nového článku odkládala. Zpravidla za to mohlo to, že jsem nevěděla o čem psát, a částečně jsem si také říkala, co na tom sejde, že článek nepřibyde, protože beztak můj blog čte jen minimum lidí. Ale aby v mém archivu nebyl po listopadu 2009 rovnou leden 2010, a za prosinec žádný článek, musím to okamžitě napravit. Koneckonců úplně stejná stránka už se vám zobrazuje pěkně dlouho, a tak poslední dobou také kapku přemýšlím o změně designu. To však prozatím nechám stranou. Teď máme spoustu starostí s Vánocemi, které se blíží mílovými kroky, navíc jsem zrovna tak trochu nemocná. Každopádně jsem ráda, že nám ve škole mění okna, takže si můžeme užívat ředitelské volno, což nám vánoční prázdniny prodouží na příjemných osmnáct dní. Cukroví už máme napečené, jenom teď jsem trochu v háji s dárky, které jsem jako každý rok nechávala na poslední chvíli. Budu muset využít zítřka a pozítřka a rychle něco nakoupit, problém je v tom, že prozatím nemám nejmenší představu o tom, co by se komu mohlo líbit. Drahé a luxusní dárky si dovolit nemůžu, takže potřebuju něco praktického, levného, inteligentního a v neposlední řadě taky pěkného, aby to udělalo trochu dojem a potěšilo. Ale zkuste najít něco, co bude vyhovovat těmto parametrům! Člověk aby celý den coural po obchoďácích, což je jedna z činností, které vážně zrovna moc nemusím. V nejhorším něco vyrobím. Aspoň jim to pak bude na poličce chytat prach.

Ozývám se po měsíci

16. listopadu 2009 v 20:36
Sametovou revoluci jsem nezažila, a proto mi pije krev, když vidím, jak jsou jí zprávy, noviny a internet plné. Nevím prakticky, o co jde, takže jenom očima přelítávám titulky, které jsou poslední dobou na jedno brdo. Ale nemůžu tady nadávat na něco, co se mě vůbec netýká, take přejdeme k věci. Když jsem viděla, jak přibývají články všude možně, jen ne u mě, nedalo mi to a řekla jsem si, že když to zítra bude přesně měsíc od toho, co jsem zveřejnila svůj zatím poslední článek (který doteď zůstává bez komentáře), musím sem dneska již něco přidat. Kromě toho, že období čtvrtletí mi poslední dva týdny dávaloé ve škole dost zabrat, vlastně se nic nového nestalo, takže tak jako tak není o čem psát. Co abych tedy zase na měsíc usnula...?

Pingpongová revoluce

26. srpna 2009 v 14:04
Typický klapavý zvuk pingpongového míčku, který se odráží znovu a znovu - ten se od letošních prázdnin ozývá i na naší zahradě. Pingpongový stůl sice nikdo z nás tak úplně nechtěl, ale někdo se k tomu přece jen postupem času musel odhodlat, protože máma ho nakonec objednala a za dva dny už s ním rozvažeči byli na chatě. Ovšem složit a rozložit ho se nakonec ukázalo mnohem těžší, než je samotná hra a naučila jsem se to až po dvou nech. Nicméně jsme na sobě ohledně pingpongu začali pracovat a hráli jsme každý s každým, zejména tedy já se sestrou. Není to sice taková zábava jako na trampolíně a když míček pořád padá na zem, časem to shýbání taky omrzí, ale kdo ví, třeba se postupem času někdo odhodlá také ke koupi té trampolíny, po které toužíme mnohem víc a která je tisíckrát lepší...

Prázdninové shrnutí aneb škola už je za dveřmi

25. srpna 2009 v 18:15
Jako voda, tak bych mohla popsat uniknutí letošních prázdnin, které se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Není proto možné o nich nic nenapsat, když většina z nás tuto neblahou skutečnost vnímá velice nepříjemně a zpátky do školních lavic se jim ani trochu nechce. Existují samozřejmě výjimky, například čerství prvňáci, kteří ale podle mě postupem času určitě přijdou na to, že prázdniny jsou lepší než škola. Alespoň v něčem. Proto se opravdu netěším na ranní vstávání po tom, jak jsem si uplynulé dva měsíce mohla vyspávat do deseti, na každodenní přípravu tašky, na dlouhé nudné hodiny vysedávání v lavicích a na testy, z jejichž výsledků jsem byla tolikrát zklamanější než potěšená. Ale zpátky k prázdninám. Škola přeci ještě nezačala, tak nemá smysl se nad ní pozastavovat, ne? Koneckonců, za deset měsíců jsou tu znovu...teď ale každým dalším dnem mizí před očima a ani to jejich slibované prodloužení o tři týdny -kvůli rekonstrukci- se neuskuteční. Inu, kdo by mohl jenom doufat v ten zázrak, když zákon schválnosti funguje pokaždé? Sice si nemyslím, že ty letošní prázdniny byly kdovíjak lepší než ty předchozí - byly naprosto průměrné. Ale jak si vlastně člověk jako já může představovat ideální prázdniny? Když jsem během prázdnin doma, chce se mi být na chatě, ale jakmile jsem chvíli na chatě, chce se mi být zase doma. Občas jedem k babičce a tam to zase hrozně rychle utíká a na dovolenou chci jezdit jenom k moři, jinde mě to moc nebaví. Takže moc možností zase není, protože jinam během prázdnin nejezdíme. A ty letošníbyly úplně stejné - chata, babička, chata, dovolená, chata, babička....no a tak se to střídalo. Pro někoho nuda, pro mě normálka. A normálka pro mě znamená pohodu, tedy odpočinek od školy. Bohužel, nic netrvá věčně a jak se říká, v nejlepším se musí přestat. To znamená, že až se za týden znovu posadíme do školních lavic, nezbude nám, než deset měsíců znovu prožívat běžný městský školní uspěchaný život. I to má svoje výhody.

Prázdniny v plném proudu

17. července 2009 v 20:53 | já
Pravidelní návštěvníci mého blogu si možná stačili všimnout, že během posledních několika týdnů tady nepřibyl žádný článek. Je to z prostého důvodu: prázdniny mi to nedovolují. Ne, že bych měla tak málo času, ale nemám přístup k internetu. Ano, i v dnešním moderním světě se takové chvíle najdou. Proto si, teď, když jsem se po čtrnácti dnech konečně dostala domů, musím vyčlenit chvilku na přidání článků. Ale pozítří hned zase mizím a deset dní se doma ani neobjevím - co doma, v České republice. Pojedeme na dovolenou do Rakouska, Švýcarska a Itálie...no, prázdniny si holt vyžadují cestování. Ne, že by se mi chtělo chodit po horách, ale mám snad na výběr? Alespoň že ta škola teď nějakou chvíli neotravuje. Počasí se sice zatím moc nepředvědlo, ale to se možná v té cizině změní. Ke konci srpna se zase chystáme někam na kola, k babičce...a volné chvilky vyplňujeme chatou. Většina by se dala nazvat jako ideální prázdniny, tedy jak pro koho...Pro mě to ale celkem ujde. Ještě doufám, že se mi tam někam odaří vecpat těch pár dní na chatě u kámošky
PS: Všimli jste si, že jsem začala používat velká písmena? Přinutil mě k tomu ten jediný hlas v blogové anketě.

Už je to tady

23. června 2009 v 16:53
Taky jste si toho asi všimli, blíží se nám vysvědčení a s ním i konec roku a prázdniny, na které celých deset měsíců čekáme! Pro mě osobně to tedy není zrovna báječná zpráva, která se umocňuje ještě tím, že když se podívám z okna vidím jenom zataženo a déšť, to však nic nemění na tom, že už se nemusíme denně věnovat učení a škole, a můžeme se směle pustit do prázdninových akcí typu opalování, plavání, práce na zahradě, jezdění na tábory, užívání si léta. Neznám nikoho, kdo byse na prádniny vyloženě netěšil, už jen proto, že po uplynutí těch dvou měsíců budeme zase o ,školní´rok starší a všechny špatné známky, co jsme letos dostali, si budeme moct hezky od začátku znova napravit a opravit, zaloit si nové sešity a začít zase od začátku. Taky vám přijde, jak ten čas letí?

Neni zima

26. května 2009 v 14:49
Oto rychleji, jak se loudala zima a nechtěla odejít, k nám teď přichází jaro-ale ne jaro, snad rovnou léto! Upřímně, podle mého názoru se totiž počasí stává nějak pomatenější a pomatejnější - však, kdyby bylo jaro, neměly by náhodou teprv pomalu ustávat jarní deštíky, rozkvétat ovocné stromy a v plném květu by byly také petrklíče? Nene, jaro ustupuje létu, ačkoli má ještě celý měsíc - a zrovna dneska je takové vedro, jaké snad nebylo ani včera - a že včera byl pařák! Ačkoliv mi to zase až tolik nevadí, protože lepší je podle mě vyběhnout na zahradu bos a dát si zmrzlinu, než se oblékat do bundy a nosit deštník, třicítky bych si radši nechala až na prázdniny. A jen si představte, co třeba zvířata - ještě jim ani nestihla vypadat zimní srst, a najednou se ve vlastním kožichu uškvaří! Kytky ani nestihnou vypít vodu, co jim napršela, a už se voda vypaří - prostě vedro doléhá na Česko se všemi svými důsledky a člověk proti tomu nemůže nic dělat. Jenom si libovat, že mu příroda nenadělila kožich.

Nejtěžší test

9. února 2009 v 19:59 | já
Věděli byste jaké je horninové složení CHKO Pálavy? Jaké je procentuelní zastoupení lesů ve Ždárskejch vrších a jaké je převládající větrné proudění v Jeseníkách? Tak takovýhle a podobný otázky jsme měli v dnešnim testu ze zemáku. No bylo to něco strašnýho, takže jsme všichni tipovali to první co nás napadlo, nedalo se to stihnout a bylo tam málo místa na odpovědi...myslim že mam dobře tak 20% ale jedničku bude mít prvních deset, což znamená, že i když budou mít dobře desetinu budou mít třeba jedničku...ale navíc to byl srovnávácí test s vedlejší třídou, takže prvních deset může bejt i v jejich třídě. A aby to nestačilo, učili jsme se na to pět hodin ( já teda ne ), a všechny přišly vniveč. Nemam ráda zemák.

Už se to blíží

27. ledna 2009 v 15:05 | já
Ples už je ani ne za týden!!! Nejdřív jsme se na něj netěšila, ale čim víc se blíží, tim se na něj docela těšim...no nacvičování nástupu to bude asi blbý a potom pořád nuda, ale ještě nikdy jsem na něm nebyla takže sem zvědavá...a navíc se učíme jen pět hodin a druhý den se začíná až od třetí hodiny...no prostě pohoda...

Ach jo

27. ledna 2009 v 15:01
Zíjtra je zase den jak stehno...no píšem fyziku, což je hned po těláku a hudebce muj nejneoblíbenější předmět, jenže tělák a hudebku aspoň chápu...! Njn co naplat, musim se to našprtat a hlavně jsem tam minulej tejden nebyla a ted zase děláme energie, proč nemůžem dělat konečně něco jinýho? No ok, tak fyzika to by bylo ale to ještě neni všechno...čeština vedlejší věty(no čeština ta mi docela de takže toho se moc nebojim), a k tomu třešnička na dortu: zemák. Ale snad to zvládnu minule jsme dělali obyvatelstvo ČR to je celkem v poho...njn ale jak znam naší učitelku tak ta nám tam dá zakeřný otázky a budu namydlená.
Teda docela závidim Máně že si může doma hezky dávat lážo plážo a my ve škole šprtyšprty...:D

Vysvědčení

24. ledna 2009 v 10:42
Ach jo, je to hrůza, ale zdá se že letos budu mít nejhorší výzo za těch 8 let co chodim do školy...No
jedna trojka z matiky to se nedá nic dělat - já a matika to je kombinace jak stehno...ale jinak k tomu pět dvojek, to sem si myslela že by mohlo bejt lepší protože jsem se trochu flinkala a aspoň něco jsem si mohla vytáhnout...njn, to víte co můžu dělat holt nebude vyznamenání ale ono to nevadí vyznamenání je jenom slovo...
 
 

Reklama