Moje postřehy

Zákaz pobytu doma

6. srpna 2010 v 11:53
Ne, nejsem pesimista. Nebo možná.... no, posuďte sami.
Kdo si myslel, že si budu moct prázdniny zorganizovat podle sebe, ten se šeredně spletl. (Respektivě nikdo o tom asi nepřemýšlel). Každopádně - naši se rozhodli, že budu na chatě. Strávila jsem tam tedy s babičkou a dědou čtrnáct dní v kuse a tento týden jsem byla u druhé babičky. A příští týden - no hádejte, kde mám být? No, prostě jsem si říkala, že už se mi tam nechce. Hlavně to ale neberte tak, že se mi tam nelíbí! Mám to tam moc ráda. Jenom prostě - nemůžu tam být moc dlouho, protože potom se mi začne stýskat po Praze. Možná, kdyby tady nebyla kočka a taky hromada jiných věcí (mimo jiné internet), které si s sebou vzít nemůžu včetně úplně jiných (a mnohem lepších) podmínek pro běhání, možná bych to brala úplně jinak. Ale když slyším, jak rodiče každý den po telefonu hlásí co je tady nového a já jsem tam úplně mimo, takže když přijedu tak mi vždycky trvá až do večera, než se přizpůsobím a zvyknu si na všechny novinky, musím si prostě přiznat, že bych byla radši doma.
A tak jsem včera večer promluvila s mámou. Myslím, že s ní mám velmi dobrý vztah (to musím zaklepat), ale odpověď zněla : "do úterý". Chápete to? Kdybych v úterý neměla doktora, tak se mi málem nepoštěstilo ani to. Vždyť to je jako nic - dva dny, zvlášť když zítra tam přece jedeme na víkend zase! No zkrátka jsem se rozhodla trochu se vzepřít. Protože tam příští týden nebude ségra, dovedu si představit, že by to tam byla možná trochu nuda (vím, zní to, jako bych na chatu nadávala, ale vězte, že tak to není - opakuji, že to tam mám moc ráda!). Máma mi nakonec povolila, že tam odjedu ve čtvrtek s ní. No - doufejme, že ve čtvrtek. Nadhazovala totiž ještě středu večer...
Já vím, někdo by tyhle starosti ani nevnímal. Pro mě to ale znamená hodně. No, držte mi palce

Reklamy

2. října 2009 v 19:15
Kromě toho, že snad každý den v novinách vidím něco jako: Propad průmyslu je za poslední měsíc obrovský, krize nutí lidi méně utrácet, zkrachovala osmdesátá třetí americká banka apod., tak se mě hospodářská, finanční a ekonomická krize dohromady vlastně vůbec netýká. Jenom, jako by ty reklamy teď otravovaly na každém kroku. Na každých webovým stránkách tu reklmau teďka cpou nad záhlaví, do zápatí, někdy se tam objeví i obrovské okno, které musíte nejprve odškrtnout, abyste se dostali na hlavní stranu, a když se koukáte na videa, tak je reklama na začátku, na konci a ještě uprsotřed. Aby toho nebylo málo, zkuste si prohlídnout jakýkoliv lepší časopis. U jednoho jsem úplně zírala, protože reklama byla ze začátku na každé druhé stránce, opravdu, nekecám. A v každých novinách, v televizi, na ulici, na billboardech, všude vidíte jen reklamy. Každou chvíli vidíme nějakou novou, která na nás pak několik týdnů zírá z každé lavičky. Ale opravdu to vlastně tak vadí? Já většinou hodnotím to, jak je reklama designově zpracovaná, jak je originální a jestli by se na ní eventuálně lidi dali nachytat. (Já na reklamy většinou nedám.) No a pokud se lidem líbí, tak proč ji stahovat? Jaká by pak vlastně byla výzdoba světa, když lidem nestačí příroda?

Nehorázné plýtvání

1. září 2009 v 19:34
Poslední dobou se všude vyskytují články typu - "Je krize, Češi šetří", nebo "Jak nejlíp ušetřit - Top 10 tipů", ale když si to tak vezmeme, možná šetříme na potravinách, ale na ostatních věcech - elektriku nevyjímaje - se držíme pořád na stejné příčce. Proto jsem se rozhodla, že se napíšu seznam toho, kde všude je v domácnosti elektrika potřeba. Jak by se bez ní moderní člověk asi obešel?
Začneme tedy hned ráno a pak se přehoupneme až k večeru.
  • Rozsvítíme si v koupelně, na záchodě, a nebo, pokud je ráno ještě tma, i jinde.
  • Uvaříme vodu na čaj, někdo si vaří také kávu.
  • Někdo si k snídaní dá topinky nebo toasty, či zapne domácí pekárnu, nebo si alespoň nakrájíme chleba na elektrickém kráječi.
  • Téměř v každé domácnosti je po ránu zapnutá televize nebo rádio.
  • Lednice také sežere spoustu energie.
  • S výše uvedeným seznamem si většina lidí vystačí. Pak ale někdo také třeba zapne počítač, rozsvítí akvárium (pokud ho má), vyfénuje si hlavu (pokud si ji myl), nebo si třeba k snídani něco ohřeje.
  • Potom následuje škola nebo práce. Ve škole obvykle elektrika není moc potřeba, pokud se nepočítají předměty jako informatika a takové, kde je třeba počítač.
  • Zato v práci ho má většina lidí zapnutý celý den, k tomu běžně používá kopírku, tiskárnu, scanner, scartovací stroj a jiné papírnické a kancelářské potřeby.
  • Pokud je tma, samozřejmost tvoří lampa.
  • Někdo si rád k práci uvaří kafe nebo čaj a poslouchá rádio.
  • Na "speciálních" pracovních místech je pak elektrika potřeba ještě k mnoha dalším věcem - operační sály, zubařské nástroje, sporáky a trouby, věděcké přístroje, chladicí boxy, a lednici najdeme skoro všude.
  • Když přijdeme domů , většina lidí uklízí nebo vaří. To máme další věci - žehlička, pračka, lux.
  • K vaření je také potřeba třeba mikrovlnka, a opět ta samovarná konvice či kávovar, šlehač, mixér, samozřejmě lednice,o které se již několikrát psalo stejně jako o sporáku a troubě.
  • Večer se rozsvěcí.
  • Kromě toho se obvykle zapne televize a taky počítač nebo rádio.
  • Další věcí, která v domácnosti často spaluje energii, je nabíječka mobilů, alarm ap.
  • Na zahradě je třeba sekačka, nebo třeba motorová pila a spoustu jiných vymožeností - křovinořezy apod.
To je jenom zlomek, protože elektriku žere ještě spoustu dalších věcí. Možná, že když byli pračlověci spokojeni s ohněm, nikdy by je nenapadlo, že by mohli někdy jenom zmáčknout tlačítko a celá jeskyně by se rozsvítila. Nebo že by si vyprali oblečení, vyžehlili ho či si upekli lasagne. A dnes také už nikoho nenapadá, jaká další vymoženost přijde za chvíli. Když se koukneme do minulosti a vidíme, kolik toho lidé tenkrát měli, tak si říkáme, že museli úplně cítit v kostech, v jaké bídě oproti dnešku žijí. Jenže oni předpokládali, že jsou moderní a na vrcholu bohatství. Kdo ví, jak na nás za tisíc let budou pohlížet vzdálení příbuzní, když si uvědomí, jak jse toho vlastně měli málo...

Lidé, kteří mají moc

6. srpna 2009 v 22:31
Kdo může za to, že se v našem okolí pořád něco nového staví? Kdo rozhoduje, jestli amerického prezidenta bude na cestě do Afriky provázet jeden, nebo dva obrněné vozy? Kdo vymýšlí, který film se natočí příští rok a který až za tři roky? Kdo má na svědomí financování vědy? Kdo...? Kdo...? Řeknete si, že na tom nic není. Za všechno vlastně můžou politikové, prezidenti, nebo lidé jinak významní. Ale zkusme se na věc podívat z jiného úhlu - lidé by všichni uvažovali asi tak, jako člověk v mém věku: tak, že by každou záležitost, týkající se byť sebenepatrné změny života pro větší část populace, nechával na někom jiném. Potom by svět vypadal úplně jinak. To, že se někde postaví nějaký novy dům, to by lidé neřešili. Možná by je to napadlo, ale čekali by, až si to do rukou vezme někdo, kdo za to bude zodpovídat a dohlídne na to. Proto máme vlastně štěstí, že existují lidé s povahou, která jim nebrání v tom, aby zorganizovali něco většího, aniž by se báli negativních reakcí z okolí. Takoví lidé se naštěstí v lidské populaci objevují. Jim vděčíme za to, že nežijeme na stromech. A čím větší mají tito lidé moc, tím víc tento post láká ostatní. Protože někdo, jako jsou oni, konkrétně tedy většinou prezidenti, předsedové politických stran a podobně, můžou jedním mávnutím ruky změnit celý svět, můžou zničit co se jim zamane a nebo radikálně změnit život a zakázat výrobu neekologického plastu. A nikdo jim v tom nezabrání, takže lidé se místo protestů pokoušejí dostat na stejnou pozici jako tito mocní. A tak se možná až trochu "přemnožili" a nikdo neví, kam ten svět v jejich rukou spěje. Možná by to chtělo zase někoho, kdo by se na věc podíval trochu jinak a rozhodl se na nějakou dobu zakázat jejich vládu. To ale všichni nechávají na někom jiném...

Jak na nás působí vnější vlivy

26. června 2009 v 17:43
Když si to tak vezmete, tak počasí, jako jeden z vnějších vlivů, s námi dělá docela divy. Ač se může zdát, že v dešti se schováme do tepla a sucha do domu a při moc velkém vedru si zapneme klimatizaci, počasí na nás i tak působí docela kouzelným dojmem. Uznejte sami, že když prší, nikam se vám nechce, jste celý ospalí a nemáte do ničeho chuť. A naopak při moc velkém teplu úplně cítíte, jak se potíte a vysycháte. Když je k večeru příjemně dusno a teplo, podle toho poznáte, že se blíží bouřka. Apři změně tlaku nás zase bolí hlava, jakmile je tma a zataženo, tak je nejspíše zima nebo sněží. A stejně tak když je teplo tak to instinktivně cítíme a chce se nám jít ven a nesedět doma. Vlastně nechápu, proč to sem píšu, ale mám ráda nové komentáře u článků a taky nemám ráda blogy, kde dlouho nic nepřibývá...

Záleží na učiteli

14. června 2009 v 16:43 | já
Jak se tady tak učím ten zemák, napadlo mě, že vlastně v každém předmětu záleží zejměna na učiteli, teprve potom na tom, o čem vlastně daný předmět je. (a taky určitě na kapacitě paměti jednotlivých žáků.) Protože oblíbený předmět se může pouhou změnou učitele proměnit v noční můru. Třeba zeměpis mě dřív docela bavil, učili jsme se o Africe, Asii a jednotlivých kontinentech, a i když jsme se museli učit zemědělství a průmysl, rozhodně to nebylo tak ,hrůzostrašné´jako teď. Nebudu vám vyprávět, jaké problémy mám ve škole, to vás určitě nezajímá. Každopádně když se človět šrotí všechny detaily, které později většině lidí k ničemu nejsou (zejména, když se ty údaje pořád mění), tak si z toho člověk nic neodnese a jakmile se na to napíše test, zase to vypustí z hlavy. Ale jakmile si může pamatovat jenom pár důležitostí patřících k všeobecnému vzdělání a k tomu nějakou tu zajímavost, určitě mi dáte za pravdu, že takovýto předmět pak máte mnohem radši. A každý učitel by si asi měl uvědomit, jakým způosobem vlastně učí, protože ani on ty údaje zatím k ničemu nepotřeboval. Akaždý žák ho pak bude mít rád. Ikdyž to bude jeho neoblíbený předmět...

Humor musí být

9. června 2009 v 11:57
Dovedete si předsavit svět bez neustále přítomného smíchu, humoru a veselí? Upřímně, já asi ne. Vždycky se v mém okolí najde někdo věčně vysmátý, který srší fórky a sami musíte přiznat, že když se někdo někde směje, hned chcete vědět, co se stalo, aby jste se zasmáli taky. Smích prostě lidi odmalička přitahuje, a buďte rádi že existuje, protože jak byste reagovali, kdyby se vyskytla nějaká vtipná situace? Co by jste dělali, kdyby nešlo se smát? Smích pomáhá, člověk ho prostě potřebuje. Ať je na světě krize, najdou se vtipálci co kreslí vtipy na toto téma, lidé se prostě pomocí smíchu dívají na svět jinak. Lépe...

Lepší být hubený, nebo tlustý?

29. května 2009 v 20:32
Upřímně řečeno, touto otázkou se vůbec nezabývám, ale aby přibyl článek, napíšu sem pár mých postřehů ohledně tohoto tématu. Tak zaprvé-nikdy se mi nepodařilo přijít na to, u čeho je více výhod - u hubenosti, nebo tloušťky? Když je člověk příliš hubený, tak to rozhodně není vhodné - rozvrátí si tím homeostázu neboli stálé vnitřní prostředí v těle, jeho orgány přestávají fungovat, protože nemají dostatek živin - a hlavně, často jde spíše o psychickou záležitost. Ale na druhou stranu, tlustí lidé mají také spoustu zdravotních problémů-příliš tuku v těle ohrožuje zejména srdce, ucpává cévy cholesterolem, a návrat do té správné hmotnosti často trvá dlouho. Být plnoštíhlý než úplně tlustý je tedy rozhodně lepší, než být anorektik, ale pár těch faldů zase nevypadá příliš esteticky. Ale co se vám líbí víc - kost a kůže, nebo člověk, na kterém se tuk třese na každém kroku? Mě ani jedno. Ale posoudit to nemohu, nejsem dietolog.Každopádně jsem se zase k žánému závěru nedopracovala - a upřímně, koho z vás to zajímá? Jenom nemám ráda blogy, kde dlouho nepřibývají články...

Jak náš svět ovládá angličtina

26. května 2009 v 15:04
Taky to cítíte? Do češtiny se mísí vetřelec -angličtina. Během běžné řeči používáme hned několik anglických, nebo aspoň počeštěných slov. Ai internet je jí plný - prostě všude...když jdete po ulici, schválně si všímejte nápisů na obchodech - třeba internet caffé, bar, casino, restaurant, nebo ve škole - o co go, sorry, "spešl", school, kompy, "omg"lol, bestovní, forever, OK... a i takové ty kecy jako mám tě rád si aspoń moje spolužačky píšou do komentářů anglicky-I love you..., běžně používáme slova jako facebook, skype, icq, e-mail a místo normálního v píšeme w, místo š sh...no prostě si myslím, že to není normální
 
 

Reklama